Při mši na Zelený čtvrtek umýval biskup a řeholní představení nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je hostili a obdarovali. Tato liturgie je symbolicky spojena s Poslední večeří Páně, kdy tak Kristus stejně učinil svým učedníkům - apoštolům. Na Zelený čtvrtek se také světí oleje, které se potom používají při udílení svátostí během následujícího roku. Český název Zelený čtvrtek vznikl ve skutečnosti přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

V tento den se dodržoval přísný půst. Povoleno bylo jediné syté jídlo bez masa. Jedla se tedy pouze zelenina, proto Zelený čtvrtek. Dalším vysvětlením označení Zelený čtvrtek je modlitba Krista na zelené louce v zahradě getsemanské na Olivové hoře. V tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli a proti čarodějnicím vykropit svěcenou vodou z nového hrnečku věchýtkem slámy obydlí.

K Zelenému čtvrtku se vztahují i některé lidové pranostiky. Jedna z nich například říká: "Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!" Podle další pranostiky bílý Zelený čtvrtek znamená, že bude teplé léto.