"Například u zraněného kotníku může být lehká sádra aplikovaná jen jako ponožka, zatímco klasická sádra bude sahat až pod koleno. Podobně v případě zraněného prstu může být odlehčená sádra jen na samotném prstu, zatímco klasická sádra bude na ruce i přes zápěstí až na předloktí," popsal Liška.

Zranění znehybněné lehkou sádrou se také rychleji hojí a pacient se tak může rychleji vrátit do běžného života. Díky rychlejšímu hojení se také podstatně snižuje riziko otlaků, zatuhnutí kloubů a ochabnutí svalstva v důsledku znehybnění. Zlomenina se může dříve zatěžovat a tkáně se tím pádem mohou rychleji regenerovat.

Rychlejší hojení zranění ve spojení s větší pohyblivostí pacienta pak předchází i trombembolické nemoci. "Pokud bude lékař aplikovat na zraněný kotník klasickou sádru, musí ji aplikovat na celé lýtko. Jenže taková fixace znemožňuje jakýkoli pohyb nejen kotníku, ale i svalům bérce a nohy, zhoršuje průtok krve, a zvyšuje tak riziko trombembolické nemoci, které je nutné pomocí injekcí zase snižovat," vysvětlil Liška.

Lehká sádra pak také neumožňuje kostním úlomkům tolik šancí k nežádoucímu pohybu. "Více pohybu kostních úlomků přitom pro pacienta znamená více bolesti a větší riziko špatného zhojení. Dobře padnoucí lehká sádra brání pohybu kostních úlomků mnohem lépe. Zároveň vyvíjí rovnoměrný tlak na měkké tkáně, a proto zranění méně otéká a méně bolí," vypočítal další výhody Liška.

Jedinou nevýhodou, kterou lehká sádra má, je podle Lišky fakt, že pacient velmi brzy zapomene na to, že vůbec nějakou sádru má a začne se chovat nezodpovědně. Tím, že lehká sádra umožňuje větší pohybovou aktivitu a výrazně tlumí bolest, svádí k přetěžování poraněné končetiny.

"Pacient by se tak měl od lékaře dozvědět, jak má zacházet s poraněnou končetinou i se samotnou sádrou. Například udržovat zasádrovanou končetinu první dny ve zvýšené poloze a ledovat ji, aby neotekla," popsal Liška.