Od ohlášení současné podoby volební kampaně ČSSD, která dnes tak pohoršila jak vládu, tak především církve, uplynulo již několik dní. Je s podivem, že se takováto vlna nevole zvedla až týden poté, co obrázky s podobou kampaně prolétly několika médii.

Co je však více s podivem, je vyhrožování církve, že bude ovlivňovat volby. Pronesl to jeden z poradců arcibiskupa Duky na České televizi. Ještě horší je slovník církví. Třetí říše, totalitní praktiky, propaganda, přirovnávání k antisemitské kampani nacistů. Na to, že se církev prezentuje jako nejvyšší představitel morálky, jsou tato slova až moc silného kalibru. Navíc Lubomír Zaorálek, který církvi připomněl, aby si nejprve přečetla dějiny, měl v jistém smyslu pravdu. Mohl ale zvolit lepší slovník.

Katolická církev na jednu stranu pomohla zachránit tisíce židů i odbojářů. Zároveň ale pomohla sehnat pasy do Latinské Ameriky pro takové válečné zločince, jako byl Adolf Eichmann nebo Josef Mengele, přezdívaný doktor smrt. Záleželo, jak hodně antisemitský byl ten který duchovní. A nemalujme si med kolem pusy. Antisemitů bylo ještě na konci války ve společnosti mnoho a to i v katolické církvi. Nemůžeme ale generalizovat, jako to dělá Lubomír Zaorálek. Velká část duchovních naopak odboji a pronásledovaným pomáhala.

Kořeny současného tvrdého osočování nejsilnější parlamentní strany a nejsilnější církve v zemi, jsou tři. Vláda, ekonomika, volby.

Církevní restituce totiž vláda dohodla bez účasti levicové opozice. A církvím to evidentně nevadilo. Důvod by se dal hledat především v tom, že TOP 09 nahradila v parlamentu katolické církvi nakloněné lidovce. Vzájemně se tak církve s vládou přesvědčili, že zvát opozici není nutné, že se to prosadí i bez ní. Vinu tak nesou jak vláda, tak církve. Výzvy vlády k jednání s opozicí, které zaznívaly pár týdnů před hlasováním o restitucích ve sněmovně, byly jen populistickým gestem. Sami vládní poslanci totiž přiznávali, že stejně na církevních restitucích nebudou nic měnit, jelikož by to znamenalo další martýrium jednání s církvemi o nové podobě restitucí.

Ekonomické kořeny současné nevraživosti jsou jasné. Země prochází recesí a navrácení miliardového majetku tomu nepomůže. Takže zatímco mnozí poslanci ČSSD navrhují odsunutí restitucí na dobu „po krizi“, církve s vládou trvají na okamžitém návratu. Ač je to zvláštní, je to tak. To by církve nemohly ty dva tři roky počkat? Nelze se tak divit, že toto téma využila opozice k volební kampani. Na druhou stranu je nutné dodat, že mnoho opozičních poslanců nesouhlasí s jakoukoli formou restitucí, což také není nejlepší názor.

Volební kořeny jsem již naznačil v předchozím odstavci. Téma restitucí je ožehavým tématem a velká část národa s nimi nesouhlasí. Navíc Češi slyší na negativní kampaně, což ČSSD dobře ví. Díky této formě předvolebního boje vyhrála minulé krajské volby. To, že sáhla k takto „tvrdým“ plakátům pouze koreluje s tím, že byla sociální demokracie vyloučena z jednání o podobě restitucí.

Přesto ale musím dodat, že kampaň ČSSD minimálně hraničí s dobrým vkusem. Jestli je ale tato kampaň správná, to určí až voliči ve volbách. Ti mají moc rozhodnout, zda s takovouto podobou kampaní souhlasí. Za víc jak dvacet let demokracie již snad mají Češi vlastní názor. Ten jim nemůže vnucovat ani ČSSD, ani církve.