Česká, potažmo evropská, společnost stojí na hodnotách, které byly podle Okamury vybojovány v mnohých válkách, v nichž padly statisíce nevinných lidí. Přesto jejich odkazy ctíme a stále se k nim hlásíme. Jako příklad uvádí Velkou francouzskou revoluci. „Jejím dědictvím jsou občanské svobody, rovnost před zákonem, všeobecné hlasovací právo, také právo na práci anebo regulované ceny základních potravin.“

Podle podnikatele česká společnost váhá, do jaké míry je možné s komunistickou stranou spolupracovat. Hrozba komunistické vlády, která by se k moci mohla dostat při vítězství ČSSD, je strašákem současné koalice, proč je nutné, aby pravice zůstala u kormidla státu.

Okamura ovšem tvrdí, že i v KSČM jsou slušní lidé. „Kromě stalinistických pohrobků jsou dnes i v KSČM také tisíce slušných lidí věřících v solidaritu, žádajících, aby stát nebyl příživníkem, ale ochráncem slabých. To je dnešní poselství komunismu.“

Nikoliv komunismus, ale fanatici

Proto podle podnikatele není problém s komunismem jako takovým, ale v jeho zneužití. Každá myšlenka, každá idea, jež se v minulosti objevila, lákala fanatiky. Zneužití původně prospěšné myšlenky následně vedlo k teroru. Okamura se nedomnívá, že by idea komunismu byla jediná fanatiky zneužitá, podobně to bylo i s křesťanstvím, demokracií či nacionalismem.

Přesto je potřeba odmítnout požadavek odstranění těchto idejí. Podle Okamury je nutné ideje chránit a dále rozvíjet, protože „rovnost, svoboda, solidarita, vlastenectví, odpovědnost, nebo víra, vedoucí k milosrdenství, svou platnost mají a musí mít vždycky.“

Proto Tomio Okamura tvrdí, že není potřeba bát se politických ideologií v podobě konzervatismu, liberalismu či komunismu. Zneužití spočívá v rukou jednotlivce, který následně zmanipuluje dav. Toho je podle česko-japonského podnikatele nutné se bát, nikoliv základních principů těchto idejí.