„Ubíhající roky nás vzdalují od dnů války. Ještě jsou mezi námi ti, kteří se v květnu 1945 postavili nacistické přesile. Máme možnost vracet se s nimi do doby, kterou většina z nás zná jen zprostředkovaně,“ uvedla na setkání předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová.

Nepochopitelnou kapitolou našich dějin je podle ní to, jak se vlast ke svým hrdinům z povstání zachovala za komunismu. „Padlí i přeživší mají zásluhu na tom, že naše země nebyla vymazána z mapy,“ dodala Němcová.

„Příběh pražských barikádníků stojí za náš obdiv a úctu,“ dodal 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Podle ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, který na pietním aktu u Staroměstské radnice zastupoval premiéra Petra Nečase (oba ODS), je smrt za války vždy absurdní a jde proti lidské přirozenosti. Na druhou stranu je ale zároveň největším důkazem statečnosti a odhodlání pražských barikádníků. „V roce 1945 se na tomto místě umíralo, aby se dnes mohlo jen vzpomínat,“ prohlásil Chalupa.

Věnce k pamětní desce kladl také primátor hlavního města Bohuslav Svoboda (ODS), zástupci Armády ČR a Českého svazu bojovníků za svobodu.

České národní povstání proti německé okupaci v květnu 1945 patří mezi nejvýznamnější akce domácího protinacistického odboje v okupovaném Československu. Vypuklo živelně jako výraz spontánního odporu českého národa proti okupantům i kolaborantům a jako reakce na rozklad okupačního mocenského aparátu a rychlý vítězný postup spojeneckých vojsk.

Začalo první květnový den roku 1945 místními povstáními a nepokoji v několika moravských a českých městech (Přerov, Nymburk), 3. května se rozšířilo do severovýchodních Čech (Železný Brod, Semily, Jilemnice), 4. května na Kladensko a 5. května vyvrcholilo Pražským povstáním.

To bylo signálem k revolučnímu vystoupení českého lidu na celém okupovaném území. Do čela povstání se postavila Česká národní rada. Na její půdě se střetávaly různé síly českého protifašistického odboje a jejich rozdílné koncepce povstání. V řadě míst došlo k ustavení revolučního národního výboru a k přebírání závodů revolučními závodními radami.

Těžištěm povstání byly boje v Praze, které začaly bojem o budovu rozhlasu a vyvrcholily v následujících dnech obranou 1600 barikád v pražských ulicích, jíž se účastnily desetitisíce Pražanů (největší střetnutí na Trojském mostě, v Krči, na Pankráci a na Smíchově). Boj s přesilou nacistických vojsk byl ztěžován nedostatkem zbraní.

7. května podnikli nacisté útok na Prahu a na několika místech pronikli až do středu města, přičemž se dopustili zločinů na civilním obyvatelstvu. Hrozba úplného zničení Prahy přiměla představitele České národní rady k jednání s německým velením, pod tlakem pak byla odpoledne dne 8. května uzavřena dohoda o kapitulaci německých vojsk v Praze a jejich nerušeném průchodu na západ, která ovšem nebyla německou stranou důsledně dodržována. Boje tak pokračovaly až do rána 9. května., kdy pražská operace sovětských vojsk dokonala osvobození Prahy. Během následujících dvou dnů bylo dovršeno osvobození celé země.

Do bojů v Praze se zapojilo na 30 000 lidí, přes 1 600 jich zahynulo. Květnové povstání českého lidu bylo vyvrcholením protifašistického odboje českého národa a významným mezníkem národní a demokratické revoluce.

Vzpomínkové akty se během soboty konají například u pamětní desky na Staroměstské radnici, u budovy Českého rozhlasu či u pomníku na mostě Barikádníků v Praze.