Nohavica v uvedené písni mluví o nebezpečí, které od romských spoluobčanů hrozí v temných zákoutích měst. Za velké riziko je v písničce považováno to, že jsou Romové vždy v partě a dobře vybaveni noži. Zatímco ten, který je jimi napaden, nemá zbraň a ani poblíž někoho, kdo by mu pomohl se ubránit.

Nelze popřít, že jde velmi kontroverzní song. Jak ho ale vyložit?

V Respektu měli jasno a z Jarka Nohavici udělali Daniela Landu ze začátku 90. let. Ve slovech písničky viděli jen a jen Nohavicovo směrování do role utlačovatele romských nepřizpůsobivých občanů.

Zeptali jsme se na výklad písně přímo Jarka Nohavici, avšak jeho reakce nebyla nikterak výmluvná. Ono není divu. Článek Respektu rozpoutal vášnivou debatu a články o písničce "Dežo" jsme mohl číst z mnoha českých médií. Určitě jsme tak nebyli první, kdo se přímo na autora songu obrátil. A koho by to bavilo se neustále před někým hájit.

Není však možnost tento text vyložit jinak? Song začíná slovy „Dežo má nože a já, panebože, ani tyč“. Text je tak víceméně o obavách ze setkání s Romy v nočních hodinách na odlehlých místech města. Nikde v písni však není uvedeno, že by Romové skutečně hrdinu písně zbili, tak jak on se obává.

Nohavicova písnička „Dežo“ je tak s největší pravděpodobností pouze o stereotypu, který panuje v dnešní české společnosti. A to o stereotypu, že všichni Romové jsou špatní, zlí a nebezpeční. Kolikrát se však horšího činu dopustí některý z „bílých“.

Ano, v poslední době došlo k hrozné události v Břeclavi, což podporuje setrvání stereotypu „všechni Romové jsou špatní“ v naší společnosti. Avšak podívejme se na reakci tamních Romů, kteří nabídli zmlácenému chlapci pomoc.

Neházejme proto všechny do jednoho pytle!