Ministr financí Miroslav Kalousek hovoří skoro tak, jakoby přes zavedení vyššího DPH nejel vlak. „Své argumenty staví na nepodložených odhadech, například když pronesl, že zvýšení DPH přinese do státní pokladny 22 miliard korun, ale možná spíše 24 miliard korun,“ rýpe do téměř nejvlivnějšího vládního politika Palša.

Řada vystudovaných ekonomů však na nápady Kalouska jen nevěřícně zírá. „Ministr financí není ekonom, a ani nikdo jiný ve vládě není ekonom, ministři tedy nechápou základní vlastnost daní – že s rostoucí sazbou rostou příjmy vždy pomaleji a při zvyšování již vysokých sazeb začne daňový výnos klesat. Česká republika už je za tímto „Lafferovým bodem“ u většiny daní a další zvyšování daní nemá smysl – nefunguje a nebude fungovat. Neustálé zvyšování daní touto vládou si tedy vysvětluji neznalostí ministrů základních ekonomických zákonitostí,“ uvedl například ekonom Petr Mach.

Palša je přesvědčen, že jakmile výše daní přesáhne únosnou mez, výše vybraných daní spíše než poroste, poklesne. Vysoká daň zatěžuje především mladé rodiny, které by měla vláda podporovat kvůli neustálému stárnutí populace republiky. Podle místopředsedy národních socialistů vláda těmito kroky projevuje jen svou krátkozrakost.

„Vláda by se měla hlavně zaměřit na klientelismus a boj s korupcí všeho druhu. Než si dělat z občanů dojné krávy, by měla raději popřemýšlet, zda největší finanční úniky a zadlužení státu nezpůsobují právě poslanci. Můžeme uvést příklady pohádkového zbohatnutí bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, ke kterému paradoxně došel během pár let na ministerstvu dopravy, popřípadě Stanislava Grosse, bývalého strojvůdce, následně předsedy vlády a nynějšího multimilionáře,“ píše Palša a ptá se: „kolik jich takových ještě je..?“