Fajmon odmítá podle něj fundamentalistický princip "Co bylo ukradeno, musí být navráceno". Ten prý může být uplatňován pouze v krátkých časových úsecích v rozsahu několika let. „Není to však možné uplatňovat v situaci, kdy se mají řešit křivdy vzniklé před 60 a více lety, a navíc bez společenské podpory,“ píše.

Vysoce postavený člen ODS zároveň napadá finanční náhradu. Ta je podle něj mnohem větší, než u restitucí provedených po roce 1989. „Výpočet této náhrady je naprosto neadekvátní. Připomínám, že restituenti byli v 90. letech zatíženi řadou závazků, včetně nutnosti ponechat v nájmu po dobu 10 let dosavadní nájemce z řad sociálních, školských a kulturních zařízení. Na církve se žádné takové závazky vztahovat nemají. Rovněž finanční kompenzace za nevydané pozemky byla v 90. letech mnohem nižší“.

Dále Fajmon poukazuje na nespravedlnost, kdy církve budou „jedinou kompletně a nadstandardně odškodněnou částí společnosti“. Přitom řada soukromníků dosud svůj majetek ve formě půdy nezískala nazpět. Jako příklad uvádí majetek velkopodnikatele Bati, kterému byl majetek sebrán již v roce 1945 a dodnes jeho firma neviděla ani korunu.

Fajmon nepopírá, že vláda komunistů přinesla řadu křivd. Připomíná, že v devadesátých letech byly tři názory, jak restituce provést. Každý měl svého mluvčího: „Mluvčím prvního postoje byl Josef Lux, jenž říkal, že "vše, co bylo ukradeno, musí být vráceno". Mluvčím druhého postoje byl Václav Klaus, který Luxův přístup odmítal a prosazoval princip "zmírnění majetkových křivd". Konečně třetí přístup, prosazovaný levicí, jakékoliv restituce odmítal“.

Zvítězil ten druhý, tedy zmírnění majetkových křivd. Tento návrh reprezentovala právě ODS. „Restituce byly provedeny, ale pouze dle principu zmírnění některých škod. I tak byl však jejich rozsah ve srovnání s ostatními státy jeden z největších. Jedinou položkou, která nebyla úplně vypořádána, jsou právě restituce církevního majetku,“ doplňuje.

Podle Fajmona restituce již proběhly a v devadesátých letech byl majetek církvi z velké části vrácen. Do církví se pouští se stejnou razancí, jako mnozí představitelé ČSSD nebo KSČM. Církve si podle něj žijí nad poměry: „Dnes tak prakticky všechny církve působící u nás mají největší početní stavy svých duchovních v celé historii, a to v situaci, kdy obsluhují historicky nejnižší početní stavy věřících. Zároveň jsme v situaci historicky největšího zadlužení českého státu. Kladu si otázku, zda to církvím stojí za to, aby v této situaci žádaly o tak obrovskou naturální a finanční restituci“.

Europoslanec ODS Fajmon také odmítá argument, že Ústavní soud vrácení majetku nařídil. Kdyby se církve chtěly soudit, stát má v rukou jedno velké eso. Přestane je financovat ze dne na den. „Pokud by k takovým sporům došlo, tak by církve neměly žádnou šanci vysoudit finanční náhradu, a pokud by přece k takové situaci došlo, tak může stát provést okamžitou odluku církví od státu a přestat financovat jejich provoz. Žádné takové vyhrocení vzájemných vztahů si nepřeji, ale myslím si, že neadekvátní požadavky nyní vznášejí ke své škodě české církve,“ útočí Fajmon a církvím vzkazuje, aby se zamyslely nad tím, jak by se na restituce díval samotný Ježíš. Hlasoval by pro ně?