Případ první: Pavel Drobil. Bývalý ministr životního prostředí sponzoroval prostřednictvím Státního fondu životního prostředí svou domovskou stranu ODS. Proto také jeho ministrování trvalo pouhý půlrok.

Odměna: Šéf kampaně ODS do krajských voleb.

Případ druhý: Alexandr Vondra. Bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti v době Topolánkovy éry nese odpovědnost za předraženou zakázku na ozvučení českého předsednictví EU. Kauza je známa jako ProMoPro. Sice se neprokázalo, že by Vondrovi něco přistálo do kapsy, ale minimálně je jisté, že jeho laxní přístup při vedení úřadu toto obrovské plýtvání našich peněz dovolil.

Odměna: Post ministra obrany ve vládě Petra Nečase.

Případ třetí: Vít Bárta. Neformální šéf strany poslancům Věcí veřejných dával bezúročné půjčky, aby jim tak vykompenzoval ztráty ze snížení platů za poslanecký mandát. Zároveň si tak kupoval jejich loajalitu při hlasování. Soud zatím nepravomocně za podplácení Bártu podmínečně odsoudil.

Odměna: Zůstal si na svém. Po krátkém divadlu, kdy stranu na oko opustil, se potají vrátil a opět tahá za nitky, na nichž je přivázána loutka Radek John.

Případ čtvrtý: Miroslav Kalousek. Ještě jako ministr za KDU-ČSL podepsal povolení k internetovému sázení navzdory doporučením svých poradců i strany. Policie ho vyšetřuje pro podezření z přijetí úplatku a překročení pravomoci veřejného činitele.

Odměna: Neformální šéf druhé nejsilnější vládní strany TOP 09 a nejmocnější ministr v zemi.