Vlády musí dělat reformy, které vždy budou nepopulární a jejich pozitivní efekt se dostaví až za několik let. Pokud se vůbec dostaví, což rozhodně není jisté. Ministři ani premiér povětšinou nedokáží vysvětlit, proč reformy dělají.

Podívejme se třeba na současnou vládu. Důvěra v ní je na minimu, věří ji jen 14% lidí. A není se čemu divit. Nejen že vláda Petra Nečase provádí nejvíce reformních kroků od vzniku samostatné ČR, zároveň je její schopnost vysvětlit své kroky na bodě mrazu.

Doteď lidi neví, proč by měli podpořit důchodovou reformu, neví, proč by měli podporovat zavedení placeného nadstandardu v nemocnicích nebo proč by se měly zvyšovat daně či platit školné.

Za prvé jsou některé kroky chybné, respektive předčasné. Vyšší daně by se měly zavádět, když na to země má a je v růstu. Ne v krizi, kdy naopak vyšší daně ekonomiku dusí, což se začíná projevovat v Řecku, Španělsku, ale i tady, u nás. Zavedení školného nebo zápisného, stejně se jedná o to samé jen v jiném kabátě, opět předbíhá jiné reformy a to systému stipendií a studentských půjček. Ani jedno není v ČR zatím státem garantované v takové míře, aby nehrozilo, že se studium na VŠ stane zapovězeným pro sociálně slabší spoluobčany.

Za druhé, vláda špatně prezentuje dobré kroky. Například Farského registr smluv, který výrazně omezí prostor korupci, se skoro vytratil z vládních prohlášení. A pokud už se objeví, je zastíněn nějakou korupční aférou, ve které se členové vládních stran zmítají.

A tím se dostáváme k nejpalčivějšímu problému této vlády. Korupce. Od listopadu 1989 nelze v historii nalézt vládu, která by měla na svém kontě tolik korupčních kauz. ProMoPro, Lesy ČR, byt na Floridě, úplatkářství ve straně, pochybné povolení internetových sázek atd. Není toho málo. Tato vláda se dnes může snažit do roztrhání těla, ale nikdy to lidé neocení. Všechno dobré bude ve stínu problémů. Až do nových voleb.