„Ať se nám to líbí, nebo ne, úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Já to vím, protože s nimi pracuji celý život. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil.“ To jsou slova, která zaplavila jako vlna celý mediální rybník a psal o nich i náš server EuroZprávy.cz.

Poslankyně za TOP 09 a lékařka Gabriela Pecková v zápětí reagovala tiskovým prohlášením, ve kterém se musí „zásadně ohradit proti záměrnému vytrhování věcí z kontextu mé zpravodajské zprávy“. Aby náš deník vyhověl jejímu přání na objektivitu, zde je pokračování jejího dnešního poslovu: „Ale oni nejsou nejvíce ohroženi úspornými opatřeními této vlády, oni jsou nejvíce ohroženi postojem této v uvozovkách moderní společnosti, jsou ohroženi společenským vyloučením. Nikdy jsem ještě v ordinaci neslyšela: já už nechci žít, já už na to nemám! Ale velmi často slýchám ve své ordinaci: já už nechci žít, protože už nemám pro co, protože už nemám pro koho, protože překážím, protože mě nikdo nepotřebuje.“

V další části kritizuje, že reklama degradovala seniory na pouhé uživatele plen a zubních náhrad. To vše náš server zveřejnil, a proto splnil přání paní poslankyně a zpravodajky kontroverzního zákona o nevytrhávání jejích slov z kontextu. Teď se podívejme na fakta.

Západní společnost obecně se k důchodcům často chová špatně. Děti se nezajímají o potřeby svých rodičů a reklamy opravdu nabízejí seniorům pouze spotřební zboží. Avšak v čem se chování reklamních agentur k důchodcům liší od chování k dětem (hračky, sladkosti,…), ženám (deodoranty, vložky, prací prášek,…), mladým (alkohol, „cool“ časopisy,…). Reklama nedegradovala seniory do pozice konzumentů. Do pozice konzumentů dostala tržní ekonomika celou společnost.

A lidé se nechovají špatně jen ke spoluobčanům v poslední třetině života. Lidé se špatně chovají k sobě navzájem napříč generacemi. Vládne tu tvrdý individualismus a každý jede jen na své triko.

Dále vážená paní poslankyně tvrdí, že se starší generace přizpůsobí. Opravdu nevím, jak se přizpůsobí babička, která žije v pronajatém bytě v Praze, její děti jsou v sociálně slabší kategorii občanů a ona se o sebe musí postarat sama s důchodem 9000 Kč. Tuto částku jsem si nikterak nevymyslel a není ani nejnižší možná. Mnoho důchodců má ještě nižší příjmy. Připočtěme, že valorizace důchodů je jediná možnost, jak důchodci mohou kompenzovat zvyšování DPH a celkově stoupající inflaci.

Tedy je tu jedna možnost. Mohou pracovat. Ale to po nich nikdo nemůže chtít, jelikož se státem sepsali dohodu, že budou odvádět část své výplaty na důchody a stát se o ně po dosažení daného věku postará. Navíc, pokud použiju slova paní poslankyně, tak mnozí se narodili za války a zažili nedostatek. A právě to by měl být důvod, proč bychom měli zamezit tomu, aby nedostatek a bídu pocítili znovu. Na sklonku svého života, kdy si mají užívat poslední léta svého působení na tomto světě.

Ano, souhlasím s Gabrielou Peckovou, že je nutné dát důchodcům důvod žít. Ale rozhodně tomu nepomůže, že je přivedeme do existenčních obtíží.