Zákon se vrátil do dolní komory parlamentu ze Senátu i s pozměňovacími návrhy Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, které oproti verzi přijaté sněmovnou počítají se zachováním poplatků za znečištění i po roce 2021. Poplatky by se tak měly zachovat za čtyři hlavní látky, které znečišťují životní prostředí.

Jak ale ve středu zdůrazňoval ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), zákon se nezabývá pouze poplatky pro znečišťovatele.

Zákon řeší i kompenzační opatření, kdy průmyslová firma bude muset při zavádění nových provozů odstavit staré tak, aby se na daném území emise nezvýšily. Emisní limity by se měly stanovit s ohledem na specifickou situaci v jednotlivých oblastech.

Předloha se také zabývá neméně významnými znečišťovateli, jako jsou doprava a domácnosti.

Zákon navíc počítá od roku 2016 s povinnými pravidelnými kontrolami kotlů na tuhá paliva v domácnostech. Lidé budou předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad potvrzující, že kotel je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a zákonem. Podle Českého statistického úřadu existuje v naší zemi 650 tisíc domácností, které topí tuhými palivy.

Norma předpokládá i možnost vymezit nízkoemisní zónu ve znečištěných městech, lázních a obcích v chráněných územích, přičemž bude na jednotlivých samosprávách, zda budou či nebudou chtít takovou zónu aplikovat.

Zákon o ochraně ovzduší patří k jedné z nejdiskutovanějších norem, za poslední dobu procházely legislativním procesem. Koaliční i opoziční zákonodárci ji označují za "dlouho očekávanou" a zdůrazňují nutnost jejího přijetí. Zatímco nad většinou výše uvedených změn se až na malé výjimky shodovali poslanci napříč politickým spektrem, dlouhé debaty se vedly právě o poplatcích, které musí provozovatelé platit za znečišťování životní prostředí.

Sněmovna si tak vybírala mezi původní vládní verzí, verzí se sněmovními úpravami a verzí, kterou vypracoval Senát. Poslední jmenovanou nakonec ve středu schválili poměrem hlasů 138 ku 14.

"Lobbistické návrhy byly přehlasovány a výsledek hlasování je dobrou zprávou pro lidi žijící v těch oblastech. Vracíme se alespoň k tomu základnímu principu, tedy kdo znečišťuje, ať platí. Nebyl žádný důvod ty poplatky znečišťovatelům odpouštět," řekl po odhlasování normy v podobě z "oranžového" Senátu místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek.

Přesto nad senátní verzí ve sněmovně nepanovala kvůli otázce poplatků jasná shoda. Návrh totiž zvyšuje strop objemu škodlivých látek, od kterého musí znečišťovatelé za nečistoty vypouštěné do vzduchu platit. Poslankyně za KSČM Kateřina Konečná upozorňovala, že od placení bude osvobozena část znečišťovatelů.

"Prakticky s okamžitou platností, tedy od 1. 1., bude od poplatků osvobozeno 93 procent znečišťovatelů," řekla novinářům poslankyně s tím, že senátní verze může životnímu prostředí paradoxně uškodit.
Chalupa i někteří opoziční poslanci ale považovali senátní verzi za kompromisní. Podle přijatého návrhu senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se tak budou poplatky za znečištění u daných znečišťovatelů postupně zvyšovat.

Do roku 2016 tak poplatky zůstanou na současné výši, postupně ale budou vzrůstat a po roce 2021 by znečišťovatelé platili za tunu tuhých znečišťujících látek v ovzduší 14 700 korun, za tunu oxidu siřičitého 4900 korun, za oxidy dusíku 3900 korun a za VOC (těkavé organické látky) 9800 korun.

Nad tím, zda a v jaké výši by se měly platit od chvíle, kdy zákon vstoupí v platnost, se dlouze debatovalo už ve sněmovně. Původní vládní návrh počítal se zachováním poplatků v současné výši, sněmovnou ale prošlo kompromisní znění, které navrhoval poslanec Jan Bureš (ODS). Tato úprava počítala s tím, že poplatky za polétavé částice by zůstaly zachované ve výši 4200 korun za tunu až do roku 2022, potom by se zrušily. Za tunu oxidu siřičitého by zaplatili znečišťovatelé 1350 korun, za oxidy dusíku 1100 korun a za VOC (těkavé organické látky) 2700 korun, ale jen mezi lety 2013 a 2015. Potom by se poplatky za tyto látky zrušily.