Připomeňme, že Nečas původně oznámil konec koalice na 27. 4. 2012. I tak se ale jedná jen o formální krok. Petr Nováček řekl, že koaliční smlouva je pouhou politickou proklamací. Není právně vymahatelná a její dodržování závisí pouze na dobré vůli stran.

Přes dnešní krok předsedy VV nepochybuje komentátor Českého rozhlasu o získání důvěry pro staronovou vládu Petra Nečase. Hlasy již jsou zajištěné. Tím tato vládní agónie končí. Alespoň tedy na nějakou dobu.

Proč Peake vyvolala vládní krizi, Nováček neví. O tom, zda to bylo kvůli vlastnímu prospěchu nebo proto, že politicky dospěla, nechtěl polemizovat. Každopádně její náhlé vystřízlivění považuje za minimálně zvláštní.

A proč premiér Nečas nejprve vystupuje jako tvrdý a zásadový chlap, který klade podmínky a posléze je ruší? Na to dávají odpověď poslední průzkumy veřejného mínění. Vládní strany jsou v preferencích v dlouhodobém propadu a situace nenapovídá, že by se něco mělo změnit. Hrozí tak, že levice ovládne sněmovnu a pravici připadne úloha „nedůstojné opozice“. Tak dnešní host pojmenoval situaci, kdy budou mít TOP09 a ODS tak málo mandátů, že si budou do sněmovny chodit jen pro levné obědy.

Myslí si ale, že oddalování voleb je chyba. Kdyby předčasné volby vládní strany vyvolaly, ukázaly by ráznost. Sice by přešly do opozice, ale v očích voličů by stouply a mohly by na tom do budoucna založit svůj návrat na výsluní.

Když se jeden z diváků zeptal, zda se nejedná jen o divadlo, které z povzdálí řídí Vít Bárta, prohlásil zkušený komentátor: „Za ty dva roky nám Nečasova vláda předvedla možné i nemožné.“ Proto se už ničemu nediví. Připustil tak možnost, že Bárta je tím, kdo vede kroky Karolíny Peake.

Řeč přišla i na sobotní demonstraci. Lidé v ulicích prý nic nezmění. Je nutné chodit k volbám a začít se participovat v politických stranách. Výzva byla směrována především na mladé, kteří musí uvnitř stran vyvolat vnitrostranické debaty. Bez toho se politika změnit nedá.

Politici a členové vlády především zapomněli, jaké to je být obyčejným člověkem. Ministři si neuvědomují, jak těžkou situaci mají čerství absolventi a mladé rodiny nebo dlouhodobě nemocní. Z toho důvodu pak dělají škrty a zvyšují životní náklady nepromyšleně a rizikovým skupinám jen ztrpčují život.