Babiš se svými lidmi ovládl Česko. Aféry se zametají, odpůrci zmírají. Kdo nás může zachránit?

KOMENTÁŘ - Když se před časem na internetu objevily první výzvy voličům od právě se rodícího hnutí ANO 2011, zaregistroval jsem se na jeho webových stránkách, abych se o té věci dověděl víc. Záplava propagačních textů, které vzápětí začaly „nalétávat“ na moji e-mailovou adresu, mě poučila, že jde jen o další podnikatelský projekt v podobném stylu, jaký do české politiky kdysi uvedli „véčkaři“ pana Bárty. Registraci jsem zrušil.

Přidejte svůj názor 378 komentářů

Hnutí ANO v Brně: Andrej Babiš

Dnes jsme o nějaký ten rok dál a ukázalo se, že tento projekt stávajícího ministra financí Andreje Babiše je ze všech dosavadních pokusů o privatizaci politiky v naší zemi jednoznačně nejúspěšnější. Profesionální politický marketing zajistil hlasy a úderná hesla typu „nejsme politici, makáme“ očividně působí na voliče i dnes, kdy se již pomalu schyluje k další volbám. Zákon o registračních pokladnách je sice spoustě podnikatelů proti mysli, ale nezdá se, že by to šéfovi oblíbeného politického hnutí ubíralo na popularitě.

Nejrůznější aféry týkající se očividného střetu zájmů Babiše – podnikatele a Babiše – ministra financí nikoho nevzrušují. O starších kauzách, jako byla Babišova spolupráce s StB či podivná privatizace Unipetrolu se dnes již vůbec nemluví. Aféra Čapí hnízdo vyšuměla jaksi do ztracena a ani nejnovější skandál kolem korunových dluhopisů Agrofertu zřejmě Andreji Babišovi a jeho hnutí politicky příliš neškodí – alespoň zatím ne.

A jak si stojí Babišovi političtí partneři a odpůrci? Politická scéna české republiky skýtá dosti neutěšený pohled. Předseda Sociální demokracie Bohuslav Sobotka, jemuž se Babišovy skandály musejí už dlouho zajídat, má zjevně dost práce s obranou své pozice uvnitř vlastní strany a nemůže si dovolit vyvolat otevřený konflikt s nejsilnějším vládním partnerem. Lidovci pak ve vládě naplňují jen svoji věčnou úlohu neužitečného přívěsku. A v opozici je jasně nejvýraznější figurou Miroslav Kalousek – velmi chytrý, velmi výřečný, ale bohužel i velmi neoblíbený u voličů. ODS pracuje na své obnově a návratu na výsluní jen velmi pomalu; odtud se v dohledné době žádný pozitivní impuls čekat nedá.

Jedinou silou, která by mohla s konečnou platností zastavit nekonečný příběh úletů a skandálů kolem vůdce hnutí ANO a zkřížit jeho plány na dobytí premiérského křesla, jsou tedy voliči.

Psali jsme:  

Co je vlastně k bývalému komunistovi, který se stal miliardářem, tak přitahuje? Kromě výtečné práce marketingových expertů se tu zřejmě projevuje nedostatek politické zkušenosti českého elektorátu, což je víceméně evergreen české politiky v celé polistopadové éře. Projevuje se to zvláště neochotou voličů bojovat a vracet se do boje i po prohraných bitvách. To platí zejména o inteligentních voličích, kteří si uvědomují, že bezskrupulózní „obchodníci s deštěm“, připravení naslibovat komukoliv cokoliv mají vždycky větší šance na úspěšnou sklizeň hlasů než ti, kdo nabízejí konkrétní řešení problémů.

Výsledkem je, že k volbám chodí hlavně ti, kdo jsou ochotní uvěřit slibům a rychlým řešením, aniž by se dožadovali vysvětlení, v čem konkrétně ta řešení spočívají. Tohle pravidlo platí v politice odjakživa a nejenom u nás, v Česku. A jediné, co proti tomu pomáhá, je vytrvalost a aktivita. Ne vždycky se všechno povede, ne každý boj je vítězný, ale neúčast ve volbách a nezájem o kvalitu vládnutí uvolňují prostor přihlouplý davům a přivádějí k moci hochštaplery vybavené silnými nástroji politické reklamy.

Demokracie na západě vyrůstala ze staletí bojů o jednotlivosti, o základní práva, o zcela konkrétní pravidla a zákony. Západní demokracie se rodily dlouho, těžce, po jednotlivých krůčcích. Oproti tomu naše ústava a demokratické zřízení byly dílem několika let a svržení komunistického režimu, které tomu předcházelo, vzešlo z jediné krvavé pranice na Národní třídě s následným zvoněním klíči. Sametová revoluce měla jednu drobnou vadu: Nic nás nestála. A dobře víme, že kdo lehce nabyl…

Dokud si český volič neuvědomí, že o tom, kdo a jak mu bude vládnout, musí rozhodovat jenom on sám, a že „majitel politické strany“ je pojem, který v demokracii nemá co pohledávat, budou se političtí podnikatelé svým skandálům smát a jejich partneři se jich neodváží zbavit. Ani k tomu nebudou mít důvod – pokud jim ho neposkytnou sami voliči.

Autor je zkušený novinář s letitou praxí v řadě českých médií (Rádio Svobodná Evropa, Česká tisková společnost,...) a překladatel.

Vstupte do diskuze (378)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Otázky a odpovědi k prezidentským volbám v Česku

23.08.2017 10:36 Praha - Od roku 2013 je prezident v ČR volen přímou volbou většinovým systémem. V ČR ale stále…

Sobotka bilancoval s Chvojkou. Sociální bydlení zhatila pravice, tvrdí…

23.08.2017 10:21 Praha - Ministr pro lidská práva a legislativu Jan Chvojka měl dnes bilanční schůzku s premiérem…

První kolo prezidentských voleb bude 12. a 13. ledna

23.08.2017 09:38 Praha - První kolo prezidentské volby se uskuteční 12. a 13. ledna 2018. Zájemci o křeslo hlavy…

Co pro vás vláda zapomněla udělat? Demagog zrekapituloval vládní sliby

23.08.2017 09:04 Praha - Dosluhující vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) se může pochlubit tím, že splnila…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Domova

reklama
reklama